VímeVíte.cz
Kronika VímeVíte   |   Fórum   |   Kontakt
http://eshop.geodezieonline.cz/scripts/index.php




Alpinismus se zrodil v – Praze!
Text:Ivan Černý, foto:Miroslav Feszanicz - 21. listopad 2009, 10:06:44

Stalo se tak již v předminulém století. Neoddiskutovatelnou zásluhu na tom má pražský rodák Johann Stüdl, který položil základy organizované vysokohorské turistiky, pro který se časem díky místům, kde se především provozovala, začalo říkat alpinismus. V polovině 19. století neměl v Praze téměř nikdo tušení, že by zde mohl být někdo, kdo zná Alpy a alpské oblasti možná lépe, než rodilí Tyroláci. Pro drtivou většinu Pražáků byly tehdy hory a ledovce cizí a neznámé pojmy.



 

 

A přece žil na Malé Straně, vedle objektu dnešního sv. Tomáše muž, který se do tohoto drsného leč krásného vysokohorského kouta světa zamiloval. Pražský obchodník Johann Stüdl kouzlu Alp propadl tak mocně, že téměř veškeré své obchodnické zisky věnoval na jejich turistické a sportovní zpřístupnění široké veřejnosti, jak bychom řekli dnešním slovníkem. Nejenom, že se stejně nadšenými přáteli z Tyrolska, Vídně i sousedního Německa založil v roce 1869 v Mnichově první organizovaný spolek zvaný Deutscher Alpenvereien, ale v květnu 1870 stojí u zrodu pražské sekce německého Alpenvereinu. To je již rok v provozu na sedle Fanitscharte první horská chata, spíš skromný horský útulek pro alpinisty v nouzi, jejíž projektantem, realizátorem i investorem byl již zmíněný Johann Stüdl. Z Prahy pak bylo postupně vyprojektováno a opět zafinancováno několik dalších horských chat. Řada z nich dodnes stojí na původních místech. Po rekonstrukcích, které si vyžádala dvě století provozu, v plném rozsahu slouží i dnešním návštěvníkům Alp! Některé z nich svým názvem stále připomínají našeho slavného rodáka – Alte Prager Hüte či Neue Prager Hüte nebo třeba Olpererhüte.

Řád a pravidla

Historické záznamy, dnes vzácné muzejní exponáty, vypovídají o tom, že sekce Praha německého Alpenvereinu byla šestou sekcí, založenou v Evropě a to po Berchtesgadenu, Bolzanu, Innsbrucku, Vídni a Regensburgu. V zápisu zakládající schůze sekce Praha najdeme 33 jmen přátel a častých návštěvníků Alp z Prahy a Čech. Zakládajícími členy včetně Johanna Stüdla bylo v tomto období mnohonárodní Rakousko-uherské monarchie 18 členů německé národnosti a 15 z nich bylo národnosti české. Spolkovou náplní a činností bylo nejenom organizování pravidelných setkání a spolkových výletů do blízkých Štěchovic , skalních oblastí Českého ráje, Krkonoš či Alp samotných, ale další plnění Stüdelových vizí o budování řetězu horských chat a dalších vymožeností, sledujících rozmach organizované vysokohorské turistiky. V roce 1874 dochází ke sjednocení německého a průběžně vzniklého bratrského rakouského Alpenvereinu do jednoho svazu a pražská sekce prosazuje a opět za své prostředky realizuje další stavbu horské chaty na hřebenu Tabarettakamm. Chata byla pojmenována po teplickém rodákovi, polárníku Payerovi – dodnes se jí říká Payerhütte. A další následují… Sekce Praha byla díky obchodnímu duchu Johanna Stüdala v období před 1. sv. válkou jednou z nejmovitějších alpských sekcí v Rakousku-Uhersku, Německu a Itálii. Historicky významnou roli sehrála pražská sekce i v rozvoji vůdcovství v Alpách. Po postavení chaty Stüdlhütte na jižní straně Grobglockneru začal po roce 1870 díky obrovským osobním invencím Johanna Stüdla především v obci Kals rozvoj této dosud nepraktikované profese a nové živnosti v horských oblastech Alp. Zde byl díky úsilí našeho pražského rodáka založen první spolek horských vůdců na světě. Vůdcovství se postupně stalo oceňovanou profesí a brzy se tyto aktivity rozšiřovaly do dalších evropských regionů. Stüdl se rovněž zapříčinil o zrod metodických a organizačních pravidel a předpisů, zasadil se i o vypracování a dodržování tarifů odměn pro horské vůdce i o sjednocení tarifů podle obtížnosti výstupů a túr. Sekce Praha s Johanem Stüdlem v čele měla i významný podíl při zakládání a organizování záchranných služeb a poskytování pomoci při nehodách v alpských horských oblastech. V roce 1881 se na základě domluvy a smlouvy staly horské chaty ve Východních Alpách současně i místem pro činnost záchranné služby. A již v roce 1882 byly sekcí Praha vydány první směrnice o poskytování pomoci v horách. Jmenovala se „ Instrukce pro horské vůdce a pravidla při poskytování pomoci při nehodách“. Tyto směrnice se staly významným mezníkem pro organizovaný alpinismus, následně byly budovány nové stanice pro záchrannou činnost i ohlašovny nehod. To vše mělo za následek masivní nárůst návštěvníků Alp i ekonomický přínos pro celou oblast včetně zvýšení životního standardu obyvatel v horských oblastech turisticky rozvíjejících se oblastí Alp, především v místech, kde byla sekce Praha aktivní – v Kalsu, v Matrei in Osttirol či východotyrolské obci Pragraten.

Dvě stě let činnosti

Činnost sekce Praha byla velmi rozsáhlá. Významnou aktivitou bylo vydávání tištěných průvodců i časopisů. Bohatá byla i přednášková činnost, organizování besed o alpských oblastech, o výstupech na alpské vrcholy, který se zúčastňovali i vůdcové z alpských oblastí, především z východního Tyrolska. Stüdl se sám vyznamenal jako vynikající lezec a praktik – mimo jiné kupříkladu zavedl nošení batohů, místo dosavadních nepraktických krosen. Dokonce jím navržený horolezecký špičák na led brzy vytlačil do té doby používanou sekyrku na led. Jeho všestrannost a práce pro alpinismus byla tak významná, že byl posléze jmenován čestným občanem v Kalsu. První světová válka však znamenala velký dějinný zvrat ve vývoji organizovaného alpinismu. Ještě horším úderem jím byla druhá světová válka a politická zemětřesení v následujícím půlstoletí, kdy byla Evropa rozdělena na Západní a Východní. Alpský klub ALPWENVEREIN přišel o svou aktivní Pražskou sekci na padesát let. S mileniem a pádem železné opony však nastal opět čas na navázání starých tradic a od roku 1991 pražská společnost ALPY již zase nabízí českým zájemcům členství v tomto historickém horském svazu. Rakouský horský svaz – Osterreichscher Alpenverein (OEAV) sdružuje zájemce a milovníky hor a horské přírody i všechny aktivně i sportovně založené osobnosti i rodiny. Zbývá dodat, že v roce 2009 bylo prostřednictvím ALPY registrováno v Alpenvereinu již okolo 20 000 členů, kteří se těší z řady výhod, poskytovaných celosvětovým servisem včetně unikátního pojištění pro členy Alpského klubu. Pražský rodák Johann Stüdl by měl jistě radost.

Smíchovský festival alpinismu

V tradici celorepublikových setkání českých členů Alpenvereinu pokračuje pražský festival alpinismu, pod přívlastkem Smíchovský. Letos se koncem listopadu konal již po šesté a jako vždy se nesl i ve znamení setkání osobností alpinismu na špičkové mezinárodní úrovni. Součástí loňského ročníku byla rovněž unikátní výstava na téma Johannes Stüdl, kterou si s velkým zájmem prohlédl i prezident Václav Klaus. I letos tvořily programovou náplň festivalu přednášky a velkoplošné projekce filmů a diashow celé řady domácích i zahraničních osobností horolezectví. Setkání osobností alpinismu ozdobila řada současných světových extremních lezců a legend toho sportu, takže již první den festivalu mohl říci Ing. Ladislav Jirsko z pořádající společnosti Alpy, že pro velký zájem veřejnosti je pro letošek vyprodáno. Ani velký zasedací sál v Národním domě na Smíchově totiž není, lidově řečeno, nafukovací a na mnoho lidí z řad vysokohorských turistů, horolezců i skialpinistů z celé republiky se již bohužel zkrátka nedostalo. K vrcholům festivalu bezesporu patřila přednáška legendárního jihotyrolského horolezce Reinholda Messnera, který jako první s Peterem Hablerem zdolal Mount Everest bez kyslíkového přístroje. Výrazné osobnosti festivali bychom těžko spočítali na prstech obou rukou. Angelika Rainer a Christian Hainz, americký atlet-lezec Joe Puryear, který se zaměřuje na extrémní výstupy v nepálské části Himáláje, Stefan Glowaczý či jedna z nejlepších současných lezeckých hvězd, protagonistka mixového lezení Ines Papert. Zapomenout bychom ve výčtu slavných jmen jistě neměli na Slovince Borise Loreačiče a Urbana Axmana či Viki Grošelje z Lublaně, který stál na vrcholu 10 osmitisícovek. V neposlední řadě byla i himálájská legenda Alpy Sherpa, který již 19krát vystoupil na vrchol Everestu. Českých borců byla rovněž celá řada – současná světová hvězda skialpinismu David Fojtík, Radek Jaroš, Zdeněk Hrubý, Marek Holeček či Dušan Janák a mnoho dalších, navazujících na vynikající výsledky československého horolezectví ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Programovou náplní festivalu byla i odborná témata, včetně přednáška o výškové nemoci, kterou před plným sálem přednesla MUDr. Kristina Höschlová z centra vysokohorské medicíny v Praze, světově uznávaná odbornice na tuto tématiku.

Bike and hike

S čerstvým letošním rekordem byl v obležení obdivovatelů i novinářů Daniel Polman, český alpinista, který dojel nonstop na kole z přímořských Benátek až na alpský ledovec. Během jediného dne se mu podařilo vyšlapat z Venezie až na Grosvenediger. Na kole, které těsně pod vrcholem vyměnil za horolezecké mačky, ujel vzdálenost přes 300 kilometrů a překonal převýšení 3674 metrů. „Po cestě jsem si dvakrát říkal, že to nezvládnu,“ přiznal se drobný blonďáček, ve kterém by člověk nečekal takový rezervoár energie a sil. „Krizi se mi však podařilo překonat, chytl jsem takříkajíc druhý dech a cestu jsem zvládl za sedmnáct hodin…“ Jak lehko se řekne, a jak vysilující to musel být výkon. Klobouk dolů, jak se říká s obdivem. Polman vyrazil na cestu z Benátek ve čtvrtek hodinu před půlnocí. Na silničním kole zdolal přes noc vzdálenost 300 kilometrů do rakouského Hinterbichlu. Poté přesedl na horské kolo aby absolvoval v jeho sedle devítikilometrový úsek strmou silnicí, která dá zabrat i pěším výletníkům na turistickou chatu Johannishüte. Odtud již po svých pokračoval po ledovci za pomoci maček a cepínu. Na vrcholu ledovce spočinul v pátek večer. Celá tato obdivuhodná akce měla podle Polmana za účel propagovat v české republice zatím méně rozšířenou disciplínu bike and hike – kombinaci horské cyklistiky s turistikou a alpinismem.

Sněžný muž Reinhold Messner

Jak si zažertoval ministr turistiky vládního kabinetu z Nepálu, Sarad Singh Bhandarym, celý svět hledá jetiho a on je – v Praze! O tiskovou konferenci s tímto jedinečným mužem byl takový zájem, že se dostalo jen na nakolik málo žurnalistů z nejprestižnějších medií. Veřejnost si ho pak mohla vychutnat na besedě i při autogramiádě. Je mu pětašedesát a vypadá na pětačtyřicet. Pevné držení štíhlého těla, hříva neposlušných hnědých vlasů a vousů. Hlas připomínají dunění hromu, bystré oči a obrovské životní zkušenosti člověka, za kterým stojí nevídané výkony. Messner je muž, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek, jako první pokořil Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje, jako první provedl na Mount Everestu kompletní sólový výstup bez lan a prošel mimo jiné napříč Antarktidou, Grónskem a pouštěmi Taklamakan a Gobi. Jak ale říká, ne všechny jeho expedice skončily úspěchem. „Při pokusech o překračování limitů se mi často nepodařilo dosáhnout cíle. Zhruba třetina mých expedic nebyla dotažena do úspěšného konce. Ale myslím si, že tomu tak má být. Takový je přece skutečný život, ne vždy se všechno zdaří, jak bychom chtěli. O to důležitější je umět neztratit hlavu, nezahořknout, nedat se odradit a zas a znovu zase začít znovu, ne?“ V současnosti se již do extrémních výkonů nenutí. Přiznává věk, i když na něm ještě pořád není vidět. O to víc se angažuje v ekologických projektech, kdy kupříkladu spolufinancuje čištění přírody v Nepálu a usilovně buduje svůj projekt horských muzeí v rodných Dolomitech. Ze Smíchovského festivalu alpinismu si „jeti“ Messner odvezl cenu za mimořádný přínos pro alpinismus, unikátní umělecké dílo z rukou českých sklářů, cepín z několika druhů skla.

Popisky pod foto: Momentka z tiskové konference, první zleva Ing. Ladislav Jirsko z pořádající společnosti ALPY Horolezecká legenda Messner s cenou za celoživotní přínos pro alpinismus

 
 


Fotografie
Messner
 Messner
Festival alpinismu
Festial alpinismu
    
Diskuse Nový příspěvek


žádné příspěvky

 
Statistiky
Počet zobrazení článku (dnes / celkem): 1 / 4923