VímeVíte.cz
Kronika VímeVíte   |   Fórum   |   Kontakt
http://eshop.geodezieonline.cz/scripts/index.php




Biovíno – módní trend či nutnost?
Ivan Černý a foto: Miroslav Feszanicz - 16. březen 2009, 21:11:36

Současná přesycenost chemickými přísadami našich potravin a nápojů dosáhla hrozivé hranice. Životní prostředí je chemií doslova prošpikováno. Díky tomu nám všude hrozí alergeny. Jen v České republice je registrováno na 4 miliony alergiků. Na alergie u nás umírá stovka občanů ročně, hovoří se o civilizační chorobě číslo jedna. U vína, které se celosvětově začíná konzumovat stále více oproti tvrdému alkoholu i pivu, přišel čas uskutečnit požadavek zdravé výživy: bez cukru a především bez chemie.



Současná přesycenost chemickými přísadami našich potravin a nápojů dosáhla hrozivé hranice. Životní prostředí je chemií doslova prošpikováno. Díky tomu nám všude hrozí alergeny. Jen v České republice je registrováno na 4 miliony alergiků. Na alergie u nás umírá stovka občanů ročně, hovoří se o civilizační chorobě číslo jedna. U vína, které se celosvětově začíná konzumovat stále více oproti tvrdému alkoholu i pivu, přišel čas uskutečnit požadavek zdravé výživy: bez cukru a především bez chemie.

 

Bioprodukce je jednou z hlavních podmínek pro výrazný vzestup kvality českých a moravských vín a tím i zvýšením jejich konkurenceschopnosti na trhu doma i v zahraničí. Ovšem,co vlastně jde? Pro odpověď na tak složitou otázku jsme si zajeli k člověku nad jiné povolané, do Mikulova na jižní Moravě, kde má sídlo společnost Víno Marcinčák. Největší domácí firma, úspěšně se bioprodukcí zabývající, hospodaří na stovce hektarů. Její vína, ať již bílá či červená, slámová nebo ledová sbírají nejvyšší ocenění z vinařských soutěžích doma i ve světě. Ing. Petr Marcinčák je velice progresivní a udává směr organického vinařství. Studuje, sleduje trendy, přijímá a přebírá veškeré dobré novinky z oboru, vyráží za nejnovějšími poznatky i do světa. „ Mezi mé nejbližší spolupracovníky a poradce v této oblasti patří Dr. Milan Hluchý,“ říká Marcinčák s úsměvem, „což je hlavní propagátor systému vinařské integrované produkce v ČR, od čehož se bioprodukce vinné révy odvíjí….“

Dosavadní situace

Během staletí pěstování révy, s rostoucími nároky na množství se, zvláště v posledních desetiletích, mnohonásobně zintenzivnilo chemické hnojení a ošetřování vinic. Zemědělci jakoby zapomněli na klasické hnojení chlévskou mrvou ( možná to bylo i jednodušší roztrhnout pytel s umělým hnojivem,než se celý den ohánět vidlemi). S chemickým ošetřováním ubylo i ptactva, dříve rostliny chránící před škodícím hmyzem. Následně pak dochází při ochraně herbicidy k zamoření půdy na velmi dlouhé období. Její schopnost vlastní tvorby živin klesá na minimum. Zvláště nebezpečný je pak vliv na zdraví člověka. Některé látky se dostávají až do potravního řetězce a způsobují nenapravitelné škody na našem organizmu. Nezanedbatelný je fakt, že vyrabovaná půda vinic si žádá čím dál větší dávky chemických prostředků,aby půda sebrala nové síly. A z hlediska nemocí vína a škůdců je třeba vymýšlet nové a nové varianty postřiků, neboť nejrůznější „háďátka a spol “ mají schopnost přežívat a zvykat si na zprvu jim nebezpečné látky. Ing. Petr Marcinčák si je jistý: „Jediným řešením je pěstování vinné révy v systému organické (čti bio) produkce!“

Biosystém zatím v plenkách

Biopotraviny jsou dnes tedy hitem životního stylu. Slůvko „bio“ se skloňuje ve všech pádech, obchody a krámy s biopotravinami přibývají geometrickou řadou a množství jejich zákazníků roste i přes relativní drahotu produktů. To je šance a výzva pro naše pěstitele. Přesto je tento systém v České republice pořád ještě v příslovečných plenkách. I když se k němu přihlásila řada pěstitelů, hned tak někdo nevyhovuje. Existují totiž přísná pravidla. Předpokladem přihlášení se k tomuto náročnému systému je tříleté monitorování certifikační společnosti, což je velmi přísná a odborná záležitost. Žádné „já na bráchu, brácha na mě“, jak jsme při spoustě jiných certifikací v české kotlině zvyklí. I když se certifikací zabývá několik společností, mezi nejprestižnější patří ABCERT, která působí v celé Evropě včetně Velké Británie, která je v otázce konzumace biovín o celou koňskou délku před celým světem a je také pro biovína vynikajícím odbytištěm. Čítankovým příkladem, že to jde, když se chce, je shora jmenované Vinařství Marcinčák z Mikulovské vinařské podoblasti, které přešlo v roce 2006 z úspěšných pokusů ošetřování 2,5 ha vinic v systému bioprodukte na pěstování révy tímto, přírodě a lidem, šetrným způsobem na celé ploše vlastních vinic, což je rozloha 103 hektarů. Tím se stali největším podnikem v České republice, který se pěstováním vinné révy v tomto systému věnuje. S koncem letošního roku se blíží okamžik závěru přechodného tříletého období, které je podmínkou pro uznání jejich vín jako bioproduktu, což pak bude uváděno na vinětách i certifikačních listinách vín.

O co vlastně jde?

Systém bioprodukce je celým rozsáhlým souborem opatření, která zahrnují vše od práce s půdou až po samotnou výrobu vína. Nelze ho tedy zjednodušit na pouhé drastické omezení využití chemických přípravků. Inženýr Marcinčák nám vysvětluje: „Každá lokalita měla původně svůj biotop. Ten vzal při intenzivní zemědělské produkci prakticky za své. Prvním předpokladem je tedy obnova přirozeného biotopu. To je základem přirozené obnovy živin v půdě. Současně tato změna vytváří dostatečné rezistentní prostředí proti škůdcům a nemocem.“ Každá lokalita, pokud ni to vinař dovolí, má schopnost vytvářet si svůj nový, přirozený systém, který kombinuje různé trávy či keře tak, aby byl vytvořen vícevrstvý kořenný systém, který zajišťuje nejen udržení dešťové vody v půdě, ale především tvorbu živin, bez nichž nelze pěstovat ani ušlechtilé kultivary, v tomto případě révu. „Významným faktorem je i to, že tento přirozený systém funguje v symbióze s celou škálou živočichů, hmyzu a mikroorganismů, které se také podílejí na vytváření a ukládání živin v půdě, které pak již není nutné a žádoucí nahrazovat chemií…“ pokračuje Ing. Petr Marcinčák. „Nezanedbatelným faktorem pro systém bioprodukte je i přirozený výskyt dravých roztočů, kteří se podílejí přímo na ochraně rostlin révy a zvyšují i celkovou rezistenci proti škůdcům i nemocem. „

Systém bioprodukte zcela vylučuje využívání umělých hnojiv i ochranu půdy před plevely, a tak je na tuto oblast kladen velký důraz.

Tento novátorský systém, jakým se ale pěstovala réva ještě koncem 19. století, zvyšuje nároky na vinaře především v tom, že musí být ve vinici častěji, než když se hospodář spoléhal pouze na chemické ošetření. S tak důležitým zatravněním roste i podíl mechanické údržby. Uvědomme si však, že jeden malotraktor udělá za den víc práce, než vinařský pluh zapřažený za koníkem nebo kravkou. Žádný traktor však nevyprodukuje tolik dnes bioproducenty žádanou mrvu. Té dnes na stovce hektarů spotřebují Marcinčákovy vinice ročně neuvěřitelných 500 tun! Kde vzít a nekrást?! To je kardinální otázka zvláště v současné době, kdy se výrazně zmenšují počty hovězího dobytka a krav v důsledku špatného odběru mléka domácími zpracovateli. I zde má Vinařství Marcinčák české prvenství. Vyrábí si, krav nemaje, vlastní laicky řečeno, hnůj.

Žížaly v akci

Klasická chlévská mrva musí tzv. zrát tři roky, než se může vyvézt na pole. Tolik času vinaři nemají. Inženýr Marcinčák tento problém vyřešil doslova geniálně. Jako všechny geniální nápady je i tento ve své podstatě velmi jednoduchý. V bývalých chlívech rozpadlého jézédé zpracovává nejrůznější biologický odpad na kvalitní přírodní hnojivo. Přitom zabíjí takříkajíc dvě mouchy jednou ranou. Hory klasického dobytčího hnoje, promíchané s řepnými řízky, zbytky siláží i tuny vinných slupek ( odpadem při lisování vína, které jsou jinak velmi těžko využitelné, nejlépe pálením, protože v přírodě se velmi dlouho rozkládají) nechává „zchroupat“ žížalám. „Rybáři jim říkají hnojňáci nebo červeňáci či kameňáci, podle jejich nezaměnitelné barvy. Jedná se o vysoce žravé žížaly, které původně pocházejí z Kalifornie, ale vyskytují se v každém zrajícím hnojišti nebo kompostu…“ boří v závěru našeho setkání inženýr Marcinčák vidle do hnoje a bere žížalky na dlaň. Jeden čas to byla velká móda pro zahrádkáře, kteří potřebovali kvalitní kompost a nechtělo se jim čekat na jeho přirozené zrání. Ing. Petr Marcinčák to rozjel ve velkém. Žížaly, které žijí v uzlech či chuchvalcích mají nekončící apetit. Dovedou během několika dnů spořádat neuvěřitelné množství hnoje a dalších organických zbytků. Proženou ho svým zažívacím traktem a mění tak velmi rychle ve kvalitní a kypré hnojivo na vinice, čímž zásadně pomáhají snižovat Vinařství Marcinčák výrobní náklady. Jedná se o malé přírodní perpetum mobile, protože se žížaly dožívají asi 17 let, přičemž se neustále množí. Pracují bez nároků na mzdu a čtyřiadvacet hodin denně. Jinak by nemohly vyprodukovat ročně 500 tun kvalitního přírodního hnojiva, bez kterého by se zdejší vinařská bioprodukce na Pálavě jen těžko obešla.



Fotografie
Mezi biopotravinami patří i vinná réva
Petr Marcinčák v  pracovně se zlatými medailemi
Slámové víno
Tak zraje slámové víno
Žížaly praují 24 hodin denně každý den na hnojivu
Žížaly ročně dokáží zpracovat na 500 tun biomasy
Petr Marcinčák na vinici při sklizni ledového vína
Poklad si koupíte  v dřevěné truhličce
  
Diskuse Nový příspěvek


žádné příspěvky

 
Statistiky
Počet zobrazení článku (dnes / celkem): 3 / 5598