VímeVíte.cz
Kronika VímeVíte   |   Fórum   |   Kontakt
http://eshop.geodezieonline.cz/scripts/index.php




Z toulek českou minulostí
Vybral Petr Skála - 22. říjen 2008, 03:30:55

 

 

http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00800953&br=48&s=

 



: SOUPIS PODLE HLAVY ANEB ŘÁDEK PO ŘÁDCE
Josef Veselý 18.09.2008 16:58
 
 

 
TČM N  
NEDĚLE 19. ŘÍJNA 2008 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 23. ŘÍJNA 2008 V 17.30 HODIN


Slovo katastr není na první poslech příliš česky, a také českého původu není. Je odvozeno ze středověké latiny a znamená krátce asi totéž co soupis. Caput překládáme jako hlavu, přičemž to může být hlava jako označení jedince, nebo v literárním významu kapitola (která se také odvozuje z latinského caput). Zjednodušením - když už nechceme přímo říct zkomolením - vzniklo slovo katastr (v některých jazycích byla souhláska "t" změněna na "d": kadastr). Poukazuje se také na zvukovou podobnost s řeckým slovem castró, což znamená kreslit, vykreslovat, ale tato teorie je zavádějící: původní katastry měly výlučně slovní, popisný charakter, byly bez jakýchkoli kreseb. Nejblíže má katastr k výrazu capitastrum, což je soupis podle hlav, později též podle jakékoli jednotky. Obecně pak býval tímto slovem označován přehledný soustavný popis zvláštních vlastností, osob, věcí nebo práv, zejména pak soupis pozemků nebo i výtěžků z obchodů a živností, pořizovaný k účelům daňovým.

 
Katastrální mapa Mcel  
Dnes je katastr běžnou záležitostí, s níž přijde do styku během svého života každý. Leč nebylo tomu tak vždycky. V počátcích feudalismu byla sice půda a zemědělská výroba prakticky hlavním zdrojem pravidelných příjmů panovníka a jemu podřízené šlechty, ale finančních zdrojů bylo víc: prodávalo se dřevo z panských lesů, ryby ze zakládaných rybníků a také zvěřina. Později do státní pokladny (to jest do královské a císařské) začal proudit zisk z těžby stříbra na Horách Kutných, v Příbrami a v Jáchymově. Odvody z výnosu polností ( ty odevzdávali poddaní své vrchnosti dvakrát ročně, na jaře a na podzim) tvořily dominantní podíl bohatství panovníků a šlechticů.
Daním se i dnes věnuje neobyčejná pozornost. Co mají ale společného s katastrem? Katastr vznikl historicky jako berní instrument, jinými slovy nástroj, pomáhající výběru daní. Jeho fiskální účel byl po mnoho století účelem jediným. "V českém lenním zřízení, které platilo do 13. století, vybíral daně od poddaných vazal (neboli man) a příslušnou část odevzdával lennímu pánovi (tedy knížeti). Obdobný způsob transportu daní (tedy vybírání daní vrchností a předání panovníkovi) byl používán i později. Je nutné si uvědomit, že půda patřila výhradně panovníkovi, teprve později se na vlastnictví začali podílet i jiní šlechtici. Vždy však daň platili pouze výkonní sedláci, byla tedy stanovována výlučně z výtěžku rustikální, což znamená selské, nesvobodné půdy, a nikdy z půdy dominikální (panské - šlechtické a církevní). To platilo až do poloviny 18. století)." Tyto a ještě další údaje jsme načerpali z knihy o českých katastrech, sepsané ing. Janem Bumbou. Za knížete Oldřicha (který, ač ženat, si vybral za novou kněžnu manželku jistého sedláka Křesiny) se v 11. století poprvé setkáváme s araturou (což je vybírání daně z polností). Technickou jednotkou, stanovující velikost daněné plochy, tvořil lán. Nebyl ovšem lán jako lán. Nejlíp na tom byl královský dobrý orný lán (ten činil přes 17 hektarů), zatímco kněžský lán měřil zhruba 16 hektarů. Panský, zemanský a svobodný lán: přes 14 hektarů, zatímco selský lán měl necelých 12. I mnohem později, když už se výměra pozemků uváděla v jiných jednotkách, se vážnost hospodáře odvíjela (mimo jiné) od rozlohy jeho statku. Takže sedlákům se říkalo: Čtvrtláník, půlláník, láník, dvouláník. Další důležitou osobou na cestě katastrů dějinami byl král Přemysl Otakar II. Jednak sjednotil velikost lánu jako technické jednotky pro určování daní, dále zahájil kolonizaci prázdných prostor české kotliny, především pohraničí a zasloužil se o vznik zemských desk jako mimořádného nástroje k evidenci některých věcných práv k šlechtickému majetku. A daňový mechanismus fungoval (s jistými úpravami) až do doby Ludvíka Jagellonského, který stanovil krajské odhadce. Ti se tázali, a to veřejně, každého na krajském sněmu, "zač má všeho statku, a zač jeho statek tou dobou stojí." Dotazovaní měli přiznávat "na svědomí a svou duši," jak to ve skutečnosti je a přítomní krajané museli potvrdit jejich výpovědi, jenomže... tato technika jaksi nepřinášela spolehlivé výsledky. (Daně se přiznává nepříliš rádo i ve století našem.) Tak to platilo v Království českém; Morava se však řídila jinými zvyklostmi. Tamní Moravské markrabství sice tvořilo součást české koruny, ale (s výjimkou několika základních zásad jako obrana země a zahraniční politika) nespadalo pod jurisdikci českého panovníka. V daňové oblasti se na Moravě platila daň podle počtu poddaných a podle majetkové hodnoty zvané "zbrojní kůň." (Pozoruhodná jednotka.) Představovala ocenění majetku v hodnotě 20 000 zlatých. Rozdělení "zbrojních koní" na Moravě rozhodoval sněm.
Za vlády Habsburků podala Česká komora návrh na zaměření Čech. Kvůli daním. Byl to v historii první návrh tohoto druhu, a měl zaručit, aby byly daně vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě. Této dani měly být i nadále podrobeny jenom statky a pozemky v držení poddaných. Vzniklý elaborát byl prvním berním katastrem pro Čechy a je znám jako První rustikální katastr (anebo také první berní rula). Poprvé se v naší historii setkáváme s pojmem katastr. Psal se rok 1654. Kromě poddaných sedláků byly dani podrobeny i pozemky ostatních obyčejných poplatníků jako farářů, měšťanů, svobodníků, mlynářů a dalších. Veškerá půda byla rozdělena na dvě kategorie - na půdu ornou a půdu neobdělávanou. Výměra se udávala ve strychách, a jakost půdy měla tři třídy: dobrá, prostřední a špatná.
Katastr byl na světě. Ale nebyla z něho velká radost. Podle státu se sice povedl, podle občanů (hlavně podle vrchnosti) nepovedl. (To je skoro jako dnes. Zákonodárci se snaží, pot se z nich lije, a vděk - veškerý žádný.) Proti prvnímu katastru (neboli první berní rule) se objevilo mnoho stížností. Především na vysoký počet osedlých. Z těch se platily daně, tedy nikoli z výměry. Proto se hned současně s novou berní rulou objevily názory, že osedlost by se měla založit za výměře, nikoli ovšem na takové, jakou ji známe dnes, tedy na velikosti plochy pozemku, vyjádřené v technických plošných jednotkách (v současné době metrických), nýbrž se měla za základ vzít výměra, zjištěná výsevkem. Výsevek je prostě to, co se vyseje, a pouze na orné půdě. Jednotka "1 osedlý" měla mít 70 korců. Korec je ovšem jednotka objemová. 1 korec to máme jeden strych. V dnešních jednotkách necelý hektolitr. Jeden osedlý tedy mohl sít zrno objemu skoro 70 hektolitrů.
"Míra zdanění u nás byla vysoká, a především nespravedlivá, (to si leckdo myslí dodneška), až se do věci vložil hrabě František Oldřich Kinský. Jako člen komise pro daňovou reformu prosadil několik zásadních změn. Především upravil základní berní jednotky, osedlosti, s přihlédnutím k výnosnosti. Tato berní rula je známa pod názvem Druhý rustikální katastr." Ve století 18. (za císaře Karla VI.) se začala podávat přiznání jak za vrchnostenskou půdu, tak i za selskou. Ještě pořád však neexistovaly katastrální mapy. Kdyby existovaly, tak by se pouhým nahlédnutím do nich mohla získat spousta informací. Jenomže nebyly, tudíž bylo zapotřebí vypracovat podrobný a pracný slovní popis. U každičkého pozemku se kromě plochy uváděly i názvy polních tratí, rozčleněných do nejmenších podrobností ve snaze blíže a spolehlivěji topograficky určit každý polní, luční a lesní pozemek. Tak bohatý a důkladně zpracovaný materiál neposkytl už žádný z pozdějších katastrů. Z čehož se dodnes radují spíše jazykovědci, než geodeti. "Třetí berní rula byla podepsána hlavou státu v roce 1749 a podle ní se jí také říká První tereziánský katastr." Nová evidence přinesla tři principy, které vnesly do katastrů hotový zvrat: "Pozemek zapsaný jako poplatný in ordinario (což znamená, že byl zapsaný v předchozích rulách), si tuto vlastnost podržel nadále, byl tedy poplatný trvale, a pokud někdy v budoucnu přejde do rukou vrchnosti, lze tak učinit pouze směnou nebo za úplatu s patřičným daňovým odvodem státu." A za druhé: "Operát (v tomto případě zápis do katastru) přestal být státním tajemstvím a strany mohly proti jeho obsahu podávat do tří let námitky a připomínky." A jsme u třetího bodu: "Držitelé půdy dostali poprvé v historii výtahy z nové ruly (neboli katastru)." V takzvaném Druhém tereziánském katastru, který následoval za deset let po tom prvním, byla zahrnuta jak selská, tak i panská půda, a kvalitně zachycena i její bonita. Ta byla dokonce rozdělena do osmi kategorií podle úrodnosti, což je dokonce víc než u dnešních katastrů. Pozemky a vůbec "půda užitečná" zahrnovala zahrady a role, úhory, pastviny a porostliny křovím, vinice, louky, lesy a rybníky. K tomu patřily prostředky statku ku pomoci, konkrétně chmelařství, pěstování prosa a výroba jahel, plavba dříví, chov dobytka, lnářství a výroba příze, potahy jako tržební živnosti. Do katastru však spadaly i mlýny na mouku a jiné mlýny, domy městské a venkovské, pivovary městské, jakož i různá řemesla. Zdá se, že bdělému oku eráru nic neuniklo. Nesmělo, neboť skoro všecko se dá zdanit. (S touto myšlenkou vstává a uléhá každý ministr financí.) Celkový výnos rustikálního katastru z uvedených položek činil jenom v království českém v tehdy platné měně přes 7 a půl milion zlatých, což byla neskutečně vysoká suma. Daně byly ovšem roztříděny. Vynášela-li nějaká usedlost hrubých 300 zlatých, odpočítalo se 100 zlatých na vlastní režii, 100 zlatých na krytí domácích potřeb majitele a obnos třetí stovky zlatých musel vlastník odvádět jako daň ze svého statku. Což znamená, že daně činily 33 procent hrubého výnosu selského statku. A tři desetiny. "S těmito daněmi nevládla spokojenost. (A kdypak prosím vás u nás vládla?) Svůj vliv mělo i zveřejnění údajů z katastru, které dodalo odvahu i doposud opatrným poplatníkům. (A to ještě nebyl k dispozici internet!) Jeden z mnoha návrhů na řešení daňových problémů na podkladě měření byl velmi zajímavý. Zapamatujme si jméno jeho autora, neboť to byl první člověk, který navrhl zaměření celého území státu. Jmenoval se Petr Kašpar Světecký z Černic a byl jihočeským zeměměřičem a archivářem na třeboňském panství Světecký doporučoval přesné zaměření a zmapování země devadesáti šesti zeměměřiči pod svým vedením během deseti let. Návrh přeložil dvoru a císařovna Marie Terezie ho postoupila dvorské kanceláři. A ta ho potopila. Důvod: Jako vždycky. Nebyly peníze. Velké a přesné katastrální mapování čekalo na vládu panovníka, který usedl na trůn, uvolněný Marií Terezií. Jeden jeho (z celkového počtu jím vydaných šesti tisíc) patentů byl "Nejvyšší patent císaře Josefa II. o reformě pozemkové daně a vyměření půdy." Četné jeho výnosy upadly v zapomnění, některé se nikdy nedodržovaly a další císař zase odvolal, ale Josefský katastr vstoupil do dějin, rakouských i těch našich. Stanovil na rozdíl od předchozích katastrů rovnost v právním postavení půdy bez ohledu na to, zda se jedná o selský majetek nebo vrchnostenský, čímž zbořil půl tisíciletí trvající praktiku nezdaňování nebo menšího zdaňování panské půdy ve srovnání s půdou rustikální. Za základ vyměřování daní stanovil nikoli panství, ale technicky definovatelnou plochu zvanou "katastrální obec," což je pozdější "katastrální území." Poprvé v naší historii uložil Josef katastrální mapování, tedy vyměření půdy jako základ berní politiky. A ještě rozšířil veřejnost operátu předchozího tereziánského katastru na úplnou. "Nařizujeme, aby přiznání k trvalému nahlédnutí pro každého byla u soudce nebo faráře uložena, aby tímto způsobem jedna obec druhou, jeden držitel druhého mohli kontrolovat." A už se mohlo začít s katastrálním mapováním. Významnou roli sehrál profesor pražské inženýrské školy František Linhart Herget. Jako zeměměřičský odborník byl vysoce hodnocen. Právě on dostal za úkol obstarat pro všechny inženýry ve všech zemích a krajích měřičské pomůcky. Vyžádal si od státu originální měřítka a podle nich prováděl cejchování. Bylo vydáno "Naučení, jak se měření pozemků obcemi prakticky prováděti má." Tento návod obsahoval i povinné vybavení měřičských skupin: "Dřevěná lať jednoho vídeňského sáhu. Měřičský řetězec, provazec nebo tkaninové pásmo. Dvě hole k napínání pásma nebo provazce. 6 nebo 8 výtyček. 10 dřevěných kolíků. Papír, inkoust, tužka a pravítko." Nezapomnělo se na nic. Pečlivě bylo popsáno, že polní měřičské práce musejí být zahájeny "vytvořením, zjištěním, omezníkováním a popisem průběhu obecních hranic posléze i jejich zaměřením metodou měřičského stolu. Samozřejmě, že následovalo včetně sepsání protokolu o průběhu hranic. Traduje se, že vždycky při osazení hraničního mezníku na trojmezí obcí nebo na významném lomovém bodu obecní hranice byl nejmladší z pomocníků důkladně zbit, aby si navždycky pamatoval polohu mezníku. (I takto lze vytvořit podmíněné reflexy. Tato dobrá tradice se však neudržela, současní geodeti a kartografové ji již nepraktikují.) "Obecní hranice byly vytvořeny tak, aby uvnitř každé katastrální obce bylo nejméně 40 až 50 domů i s polnostmi. Tehdy stanovené obecní hranice platí (až na povolené změny) v podobě hranic katastrálních území dodnes."
Konečně jsme tedy měli - a vlastně dodnes máme - nejenom popsáno, ale přímo nakresleno, co nám patří, i to, co nám nepatří. Pozoruhodné bylo, že jenom v Čechách zjistil Josefský katastr o 60% více berní půdy, než se vykazovalo v předešlém katastru, což znamená, že se značně ulevilo poddaným na dani. Značnou část jejich břemen musela převzít vrchnost - svoboda její půdy zanikla, navíc se změřením pozemků určila poměrně přesně jejich velikost, a to exaktní metodou, a nikoli přiznáním. Vzhledem ke krátkosti doby, za kterou byl katastr hotov (práce na něm trvala čtyři a půl léta), je dílem takřka dokonalým. Říká se, že předběhl dobu nejméně o půl století. Jednalo se o první účelné katastrální mapování. Jeho dnešní význam spočívá v možnosti studovat někdejší hospodářské poměry, v bohatství pomístních názvů, ale i pro jednou dané označení hranic katastrálních obcí. Ing. Jan Bumba, autor publikace o českých katastrech, na konec této kapitoly poznamenává: "Každého dnešního zeměměřiče potěší, když při měření poblíž katastrálních hranic, zvláště v lesích nebo na jejich okraji, kde je možnost zachování největší, objeví starý josefský historický sád, tedy mezník, označující v terénu jednou provždy lomový bod hranice katastrálního území." A to je věru náramná věc v dnešním spěchajícím a neustále se měnícím světě: když je něco jednou provždy.



Diskuse Nový příspěvek


žádné příspěvky

 
Statistiky
Počet zobrazení článku (dnes / celkem): 2 / 6686