Letěl jsem balónem za Prahou
Petr Skála
- 7. srpen 2004, 00:15:55
PRAHA (1.8. 2004) - První srpnový den jsem byl dopoledne pokřtěn na barona Petra z Pyšel. Samozřejmě vím, že jeden z prvních prvorepublikových zákonů rušil všechny šlechtické tituly, leč nezrušil výnos francouzského krále, jímž uděloval všem vzduchoplavcům tituly barona lokalizovaného do místa, kde jejich balón přistál. Protože vzduchoplavci na celém světě tradici drží dodnes a my jsme přiystáli u Pyšel, jsem tedy Petr z Pyšel. Přečtete si původní reportáž z letu balónem.
Je nedělní ráno, přesně půl páté. Stáváme a to v tuto neobvyklou dobu celá rodina. Máme k tomu důvod. Za chvílí vyrážíme na nedaleké letiště - na Točnou. Protože tentokrát nebudu fotografovat, ale naopak mám být já sám v ohnisku objektivu, vydávám zbytečné pokyny. Děti si stejně budou fotit. co je napadne. Beru si sebou vše potřebné pro vzduchoplavbu. Mám pevné boty, dalekohled, mapu území předpokládaného letu a abych udělal radost autorům průvodce Posázavím, tak si beru i jejich drobnou knížečku. Mám také letenku na let balónem.aněcio, co tu nebylo - ragbyovou šišku.
Letí se ze Sulic
Po krátké poradě odjíždějí dva terenní vozy do Sulic. Bude vát prý vítr, který nás odtud odnese nad Sázavu. Dva vozy z přívěsy, na kterých jsou koše a balóny, odjíždějí z letiště a v jednom voze se tísním s partou balónářů a ještě s jedním svátečním vzduchoplavcem. Louka u Sulic se v krátkém čase změní na startovní bolónovou základnu. Koš sjíždí z přívesu a do rozvinuté speciální látky balónu už fučí vzduch a balón se zvedá. Náš pilot dává pokyn k nasednutí. Kromě něho tu je ještě jeho pomocník. Hoch je poněkud silnější proto se nemůže odlepit. Ve stejnou dobu startuje i balón jejož pilotkou je paní, které nás pilot říká Danuška. Startujeme. Sulice vidíme za chvilku v půdorurysu a míříme si to na Kamenici. Poprvé v životě nejdu podle mapy po cestě nebo nenaviguji podle mapy někoho v autě, ale sleduji podle mapy území pode mnou. Trochu nezvyklá pozice, ale orientuji se podle vodních ploch. Letíme asi ve výšce 150 metrů a po ránu budíme jen vesnické psy. kdyýž je zámek v Kamenici pod námi, zvedá se vítr. Ve vzduchu jsme asi pětadvacet minut, když pilot hlásí kolegyni Danušce, že jde voda. Ta celou dobu letěla poněkud ve větší výšce. "Když nám to zmokne, nikdo to nesloží. Suchý balón váží až 120 kilogramů, zmoklý je třikrát těžší," vysvětlujue pilot. Pod námi je les a skutečně letíme rychleji. Stromy sledujeme, jak se míhají a pilot hledá na obzoru místo přistání. "Držte se těchto držadel. Foťáky si dejde pod košili a nevystupujte, dokud vám neřeknu. Možná, že to bude tvrdé přistání, gtak pozor na to," radí pilot a neustále hlušnými hořáky dodává do balónu horký vzduch. Zatímco balón řízený Danuškou se dvěma svátečnými letci klesá na trávník a drkotá s osádkou, nám se daří si sednou do vzrostlé řepky. Nikdo z nás z koše nevypadl, ale přesto to není ono.
Zabalit balón v metrové řepce, to není to pravé ořechové. Vystupuji z pomocníkem pilota a balón, který ještě neklesl na zem, se snažíme i s košem postrčit na louku. Jde to dobře. Nachází nás auto s doprovodem a ti už vědí rady. Je asi pětatřicet minut od atzsru v Sulici, kdyaž jsme dosedli nedaleko od Pyšel.
Reportáž bude pokračovat. Mějte trpělivost.
|
