Je sobota 8. září 2007 před desátou hodinou dopoledne. Před oficiálním stanem ragbyového MS 2007 postaveného přímo na molu starého přístavu v Marseille je fronta. Za několik minut zahájí prodej ragbyových suvenýrů. Je o ně velký zájem. Ve druhém největším francouzském městě ještě další prodejny se suvenýry budou přístupné až po poledni přímo v dějišti prvního utkání Nový Zéland – Itálie. „Je to zápas, na který se těším o té doby, co jsem se přihlásil na zájezd na MS 2007,“ prozrazuje natěšený Vlastimil Jágr jinak dvojnásobný český ragbista roku z let 1980 a 1982.
Zatímco na molu kousek odtud našeho místa pozorování turistického ruchu končí prodej ráno ulovených ryb, otevírají se dvéře do haly s emblémem RWC 2007.
Fronta ragbyových příznivců se do něho vlívá nebývalou rychlostí. Fankouškové ragby vybírají mezi sortimentem míčů od mini provedení za 8 eur, přes větší za 12 až po opravdové šišky za 30 eur. Především rozjásaní Italové si tu prohlížejí a kupují trička od 30 až po dresy za 70 er v azurových barvách. V regálech jsou i barety, kravaty, odznaky, nálepky, těžítka, šály, penály, peněženky a další vkusné i méně vkusné suvenýry. „Nemusíme mít všechno,“ říkáme si a jdeme jinam.
Při procházce městem narazíte na upozornění, že se tu koná MS v ragby téměř na každém kroku. Prapory se znakem MS vlají na stožárech umístěných kolem hlavní třídy vedoucí od moře ke stadionu. Před velodromem, kde se všechny zápasy budou hrát, je kruhový objezd a tam na travnaté ploše je ze skalniček osázeno sousoší s postavami připomínají hráče ragby při autovém vhazování včetně míče.
Ke třídění odpadu vás zase jinde přesvědčuje z plakátu francouzský rojník, který drží před sběrným zvonem malého chlapce, jenž svazek novin sype názorně do otvoru zvonu.
" Aby se nyní člověk bál otevřít konzervu, aby na něho nevyskočil ragbista," žertuje prodavač novin a časopisů. Má k tomu důvod.
Téměř všechny redakce francouzských celostátních i místních deníků vydaly k MS speciální barevné publikace nebo ve správný den zařadily rozsáhlé vložené barevné přílohy. Perfektně oblečení ragbisté Francie se na vás smějí ze stránek módního časopisu, o ragby se píše na 20 stranách zeměpisného časopisu GEO, v jiném časopise zase máte přílohu s DVD s ragbyovými reportážemi z předchozích RWC.
Ragbisty vidíte ale i ve výlohách řezníků, pekařství, barů i v prodejnách zeleniny.
Zdejší spořitelna, která sponzoruje ragby a tudíž i MS, vydala speciální karty pro mládež, která jim umožní si objednat s výraznou slevou řadu produktů třeba týdeník, který se věnuje jen ragby.
Jsme společně s hráči Old boys Praha, kteří do Marseille přijeli zhlédnout dva zápasy MS, na stadiónu už hodinu před zápasem. Hoch v bílých rukavicích nás prohlíží. „Vodu můžete mít, ale bez zátky,“ říká a než se nadějeme máme půllitrovou plastovou lahvičku s minerálkou bez uzávěru, který končí v kontejneru. Ve stánku automobilky, která je sponzorem MS, se můžete válečně namalovat a barvy si vybrat z karty, kterou tu rozdávají každému podobně jako praporky zemí, které dnes hrají. Bereme si obě vlaječky Nového Zélandu i Itálie, abychom udivenému výdejci nasadili brouka do hlavy sdělením, že budeme mávat vlajkou, té země, které bude vyhrávat. „Utkání Nový Zéland – Itálie, má jen jednoho favorita,“ mumlá si pro sebe muž s praporky a to samozřejmě víme.
Dechová hudba, kterou budeme později slyšet ještě v průběhu zápasu ze dvou míst přímo na stadiónu, hraje před vstupem do arény známe šlágry. Někdo si s hudebníky zkouší zazpívat a tak zní písnička občas i v několika jazykových verzích. „Škoda, že nehrají Škoda lásky, přibyla by i čeština,“ svěřuje se jeden českých ragbyový příznivec, když se nechytá na noty árie z opery Carmen.
Někteří diváci, kteří se sami nalíčili, sice vypadají jako století indiáni, ale ti, kteří se svěřili do péče maskérů a zdarma si nechali nalíčit tváře, vypadají skvěle. Maskéři kreslí ornamenty, vlající vlaječky zatím jen na tváře, ruce a krk.
Je teplota přes 30 stupňů a sedáme si s diváky do hlediště. Za zvuku znělky, která přivádí hráče na hřiště, se všichni zvedáme a posloucháme hymny. Zatímco Italové se na hřišti drží kolem ramen v kruhu, odbývá se poté uprostřed hřiště tradiční rituál mužů v černém. Kameraman s přenosnou kamerou a se zvukařem pádí k nim, aby všichni slyšeli, jak Novozélanďané straší soupeře.
Hraje se zápas pro Itálii patrně roku. Nový Zéland v první minutě pokládá pětku a celkem jich na marseillského stadiónu vidíme třináct, z nichž jedenáct pokládají muži v černém. Jasně, toto utkání má jen jediného favorita stejně jako celý šampionát. Borci Nového Zélandu potleskem a vytvořenou uličkou, kterou prochází Italové, projevují soupeři, velkou úctu.
Nový Zéland – Itálie 74:14.
„Kolik by nám těch pětek nasázel Nový Zéland ?“, ptá se někdo z českých diváků a nikdo nečeká ani na odpověď. Internacionál Vlastimil Jágr ví své. V roce 1977 Československo v Praze s Itálií prohrálo jen 6:10 a Jágr položil Italům tehdy čtyřku. „Od té doby nám Italové moc utekli,“ přiznává bývalý reprezentant. "To byl zážitek, na který nezapomenu," hodnotí skončené utkání z divácké tribuny Vlastiml Jágr.
Petr Skála připravil z MS v ragby tuto a ještě několik dalších reportáží. Zůstaňte u svých počítačů ... 
