Sedm různých definic 

Definice měnil čas a pohled na svět. Definici kartografie také  poznamenal rozvoj  techniky a vývoj společnosti. 

(1) Kartografie je umění, věda a technologie vytváření map, včetně jejich studia jako vědeckých dokumentů a uměleckých prací. V této souvislosti mohou být za mapy považovány všechny typy map, dále plány, náčrty, trojrozměrné modely a globusy, zobrazující Zemi nebo nebeskou sféru v jakémkoli měřítku.

Zdroj: Multilingual Dictionary of Technical Terms in Cartography – Mnohojazyčný výkladový slovník technických termínů v kartografii, Mezinárodní kartografická asociace (ICA), Wiesbaden, 1973

(2) Kartografie je proces přenosu informací, v jehož středu je prostorová datová báze, která sama o sobě může být považována za mnohovrstevný model geografické

skutečnosti. Taková prostorová datová báze je základnou pro dílčí kartografické procesy, pro něž čerpá data z rozmanitých vstupů a na výstupu vytváří různé typy informačních produktů.

Zdroj: J.L.Morrison, dlouholetý prezident Mezinárodní kartografické asociace – ICA, Reston, Virginia, USA - tzv. geoinformační definice.

(3) Kartografie je vědní obor zabývající se znázorněním zemského povrchu a nebeských těles a objektů, jevů na nich a jejich vztahů ve formě kartografického díla a dále soubor činností při zpracování a využívání map.

Zdroj: ČSN 73 0406 Názvosloví kartografie, 1984

(4) Kartografie je věda o sestavování map všech druhů a zahrnuje veškeré operace od počátečního vyměřování až po vydání hotové produkce.

Zdroj: United Nations, Department of Social Affairs, 1949

(5) Kartografie je věda o logice, metodice a technice konstrukce, tvorby a využití map a jiných kartografických vyjadřovacích forem, které jsou způsobilé vzbudit. Prostorově správnou představu o skutečnosti.

Zdroj:  Arnberger

(6) Kartografie je věda o zobrazování a studiu prostorového rozmístění, spojení a vzájemných vazeb jevů přírody a společnosti (i jejich změn v čase) prostřednictvím zvláštních obrazově znakových modelů – kartografických vyobrazení.

Zdroj: Nejvíce citovaný kartograf Rus Saličev 1976.

(7) Kartografie je věda, která řeší interpretaci jevů objektivní reality nebo konstruovaného poznání pomocí matematicko-grafických metod a výrazových prostředků. Výsledkem tohoto snažení je tvorba map všeho druhu.

     Odpovědět jednoduše  na otázku … “Co  to je mapa ? “ není jednoduché.

     K ní se ještě vrátíme s vědomím, že podle Čerby na internetové stránce
http://www.usm.maine.edu/%7Emaps/essays/andrews.htm lze nalézt  seznam  vytvořený J.H.Andrewsem, kde je  dokonce 321 definice slova mapa.

 
Kartografie je také informační věda

     V souvislosti s rozvojem informatiky je v současnosti aktuální  pojetí kartografie jako vědy o sdělování, tedy vědy o procesu, vzniku, záznamu a přenosu speciální formy datové komunikace mapového obrazu.

     Vezměme na vědomí, že specifickým znakem, který odlišuje kartografii od jiných podobných věd a  které prezentují informace v grafické podobě, je užití jazyka mapy.

     Než se však dostaneme k mapovým znakům, které  známe spíše jako smluvené nebo mapové značky, udělejme si jasno ještě v postavení kartografie v systému věd, ve vztazích k ostatním vědám,   k oborům lidské činnosti a ve strukturách kartografie.

 
Struktura kartografie

Už víme, že  kartografie je věda, která má určité zařazení v systému jiných věd, které kartografii ovlivňují, doplňují ji nebo ji využívají.

Jsou to …

Vědy technické (architektura)

Vědy sociální (sociologie)

Vědy politické (politologie)

Vědy matematické (matematika)

Vědy přírodní (geografie)

Vědy filosofické (historie )

 
Kartografie a její  vztah k ostatním vědám

     Zkrátka a dobře téměř nenajdeme vědní obor, který by nebyl kartografií nebo výsledky a produkty její činnosti ovlivněn. Vždyť použití map je velmi  široké. Kartografové  přebírají z nejrůznějších   oborů  určitá data, aby pro další obory navrhli  metody jejich zpracování a prezentace.

     Aby to nebylo jednoduché, tak někteří kartografové svůj obor   zařazují ještě  do věd o Zemi neboli tzv. geověd.

     Připomeňme si, že kromě kartografie do této skupiny patří i geografie, geodézie, mapování, geofyzika, geodynamika, geologie, geografické informační systémy (GIS), fotogrammetrie, dálkový průzkum Země (DPZ), geoinformatika, geomatika a další. I to je důležité vědět neboť v souvislosti s obrovským rozvojem informačních technologií nejen v kartografii řadíme tento obor  do skupiny geoinformačních věd, která se z velké části shoduje se skupinou předchozí.

     Kartografie prodělala svůj vývoj a jako samostatná věda se vyvinula v časové řadě určované staletími teprve  nedávno z geografie. Vždyť  na konci devatenáctého  století byla chápána jen v souvislosti s mechanistickým pojetím systému věd pouze jako tzv. praktická věda, která měla sloužit k prezentaci výsledků výzkumu především fyzické geografie. Dnes se ukazuje tento pohled  jako překonaný.

Vztah kartografie k ostatním oborům lidské činnosti

§         Geografie má  tradiční a nejsilnější vazbu s kartografií, neboť je  zdrojem  dat pro kartografickou tvorbu  map malých měřítek.

§         Geodézie zejména s výškopisnými a polohopisnými  základy využívá   kartografii  pro finální část geodetické činnosti, kterou je tvorba  map velkých a středních měřítek.

§         Mapování chápejme  zase jako rozhraní mezi geodezií a kartografií, když se zabýváme  tvorbou původní mapy.

§         Dálkový průzkum Země a fotogrammetrie se využije pro sběr dat s vědomím, že  význam těchto oborů narůstá.

§         GIS využijeme pro specifické metody vizualizace dat.

§         Informatika a kybernetika se využije  zase pro teorii jazyka mapy, ale i pro teorie tvorby znakových struktur.

§         Astronomie je nutná pro  tvorbu  map nebeských těles.

     Dalšími vědami, bez kterých se kartografie neobejde nebo naopak ji kartografie využívá jsou vojenství, ekonomika, mezinárodní obchod, národohospodářství, ochrana životního prostředí, meteorologie, politika, školství, logika, sémiologie, psychologie, grafika, teorie barev a další.

     Je zřejmé, že tvorbou  a využíváním map si děláme určitou představu o  prostorovém  uspořádání skutečnosti.

     Z toho, co už víme, si odvodíme, co je  cílem  kartografie.

     Je jím objektivní zobrazení skutečnosti pomocí mapy, včetně pozdějších analýz mapového obrazu.

Struktura kartografie

     Vývojem  došlo k rozčlenění kartografie na disciplíny a to podle nejrůznějších hledisek .

     Dělíme kartografii  klasicky, dále podle přívlastků, tedy podle základních oblastí kartografie, nebo  podle převažující povahy obsahu mapy a nakonec podle postupu vzniku kartografického díla. 

Klasické členění kartografie

§         Nauka o mapách se zabývá  všeobecnou kartografií a patří sem  obecné studium map, výklad mapové symboliky, třídění map, základní uživatelské úlohy, dokumentace, rozbor map a také jejich historie.

§         Matematická kartografie se zabývá  teorií o zobrazování zemského tělesa na referenční těleso Země (elipsoid, koule) a dále na plochu mapy (rovina), vlastnostmi  jednotlivých kartografických zobrazení (tvar geografické sítě, průběh jednotlivých zkreslení – délek, úhlů, ploch apod.).

§         Kartografická tvorba se  zabývá tvorbou map, redakcí a sestavováním map, dále vlastní kartografickou činností při sestavováním mapového obrazu, výběru prvků mapy, návrh zobrazení jazyka mapy, řeší  generalizaci mapového obrazu a výsledné vykreslení mapy.

§         Kartografická polygrafie a reprodukce se zabývá postupy a úkony sloužící pro polygrafické zpracování mapy a rozmnožení a vytištění mapy z podkladů vytvořených v rámci kartografické tvorby.

§         Kartometrie se zabývá  měřením na mapách a zjišťování kvantitativních údajů z map.

§         Morfometrie zkoumá  morfometrické charakteristiky z map. V morfometrii i v kartometrii se vlastně jedná o opačné postupy oproti vzniku mapy, protože naměřené údaje z mapy jsou vlastně odhady skutečných údajů.

§         Kartografické metody výzkumu to je  široké spektrum kartografických otázek. Zkusme je vypsat.Provádí se při tomto výzkumu například   vědecká syntéza a analýza vyhodnocování kartografických informací obsažených v mapách, dále se řeší problematika matematického a logického zpracování a vyhodnocení map s ohledem na geografickou podrobnost a uživatelské aplikace, je také vhodné zkontrolovat obsahovou úplnost a strukturu vzájemných vazeb; dále vyřešit otázky týkající se geometrické přesnost, což je částečně také záležitostí kartometrie a posoudit vhodnosti grafického zobrazení mapových značek s ohledem na vlastnosti reálných objektů.

§         Kartografickou  informatiku chápejme v úzké  vazbě na geografické informační systémy.  Potřebujeme ji při vytváření  simulačních matematicko – logických  modelů zeměpisných reálií. Klidně do této skupiny zařaďme  i  počítačovou kartografii, chcete-li  tvorbu digitálních map.


Členění kartografie dle přívlastků

§         Praktická (užitá, aplikovaná) kartografie se zabývá výrobní technologií kartografických děl, kam patří směrnice, metodické návody a další  kartografická dokumentace). V širším záběru patří do praktické kartografie i geodetické práce,  mapování, výpočetní, zobrazovací a polygrafické práce.

§         Teoretická kartografie  doplňuje praktickou kartografii. Kartografičtí teoretici studují především metodologické a teoretické otázky například   problematiku generalizace, teorii jazyka mapy, tvorbu různých  modelů prostorových geografických databází a třeba i vývoj algoritmů apod. Do teoretické kartografie můžeme také zařadit analýzu přesnosti kartometricky získaných veličin, což je  aplikace teorie chyb a statistika.

§         Metakartografie bývá občas řazena do teoretické kartografie. Metakartografii chápeme jako vědu o kartografii, především o předmětech jejího poznání, jejích metodách a vyjadřování. Dále se metakartografie zabývá vědeckým zkoumáním základních teoretických problémů, otázkami definičními, terminologickými, klasifikačními. Některé publikace řadí do této skupiny i matematickou kartografii, kartografickou generalizaci (výběr, zobecňování a harmonizaci prvků mapy, kartografickou interpretaci, což je grafické zobrazování jevů pomocí kartografických znaků.

§         Topografická kartografie  se zabývá obsahem kartografických děl středního měřítka, konkrétně jde o výrobu a užívání topografických (podrobných, místopisných map v měřítku  1 : 10 000 až 1 :200 000

§         Chorografická kartografie se zabývá  mapami  přehlednými, obecně zeměpisnými.

§         Velkoměřítková kartografie se zabývá tvorbou a využitím map velkého měřítka konkrétně do měřítka 1 : 10 000.

§         Tematická kartografie řadí díla  podle různého obsahu map, které mají tématické omezení. Mapy můžeme  dělit na kartografii ekonomickou, geologickou, městskou (plány, mapy a atlasy sídel),  meteorologickou, obyvatelstva (demografické mapy), námořní  a v neposlední řadě  leteckou apod.

§         Atlasová kartografie řeší  otázky tvorby a využití atlasů a jejich  uspořádání coby mapových souborů.

§         Kosmická kartografie zobrazuje  částí vesmíru a jednotlivých vesmírných těles

§         Počítačová kartografie – jedna z nejprogresivnějších oblastí kartografie sledující výstupy   digitální kartografie. 

§         Klasická kartografie je opakem  k počítačové kartografii zabývající se  analogovými produkty

žádné příspěvky