VímeVíte.cz
Kronika VímeVíte   |   Fórum   |   Kontakt
http://eshop.geodezieonline.cz/scripts/index.php




Vánoční Thajsko a Kambodža
Kateřina Drábková - 20. červen 2006, 11:03:15

Vánoce 2005 jsme s přítelem strávili na cestách. Rozhodli jsme se uniknout předvánočnímu shonu a v půlce prosince jsme nezamířili do rozzářených obchodů, jako téměř každý rok, ale do teplých krajů. Za cíl jsme zvolili Thajsko, které Jakub navštívil už několikrát, a tak mi mohl dělat průvodce. Výlet ke kambodžským chrámům byl dalším dobrým důvodem pro naši cestu. Jihovýchodní Asie má stejný sled ročních období jako Evropa, nejvhodnější je proto návštěva od listopadu do března, kdy se vyhnete dešťům i nesnesitelným vedrům.


 
Zjistila jsem, že naše plánovaná návštěva Kambodži vzbuzovala u většiny Čechů podiv. O historických památkách ví opravdu málokdo, nejčastější asociací je Pol Pot, komunismus,  Rudí khmérové a nebezpečí pro turisty. Obraz Thajska je mnohem příznivější, zřejmě proto, že sem už řadu let Češi jezdí na dovolenou. Poněkud neklidní byli moji blízcí nejspíš i proto, že jsem dovolenou nijak podrobně neplánovali. Věděli jsme, že chceme strávit několik dní na severu Thajska, potom se přesunout do Kambodži, vrátit se do Thajska za potápěním a před odletem pobýt několik dní v Bangkoku. Naše přípravy spočívaly v zakoupení letenky, získání thajského víza a očkování.
 
Myslím, že už základní informace o obou zemích vypovídají o jejich bezpečnosti pro turisty.
Hlavním městem Kambodži je Phnompenh, země má rozlohu181 040 km2 a 13 milionů obyvatel. Je to konstituční monarchie s králem v čele. Hlavním náboženstvím je buddhismus. Největší rozkvět zažila země v 8. – 12. století. Další století byla poznamenána válkami v zemi samotné i v okolních státech, francouzskou kolonizací a především totalitním režimem. Až v roce 1994 byla definitivně svržena vojenská vláda Rudých khmérů. V současnosti je Kambodža svobodná, ale značně ekonomicky vyčerpaná.
 
Thajsko je také konstituční monarchií vedenou králem s hlavním městem Bangkok. Země má 65 milionů obyvatel a rozlohu 514 000 km2. Většina Thajců vyznává buddhismus. Do roku 1939 vystupovala země pod názvem Siam. Siamské a později thajské království si od svého vzniku ve 14. století vždy uchránilo svobodu, i když ho boje se sousedními národy připravily o část území. Ve dvacátém století  Thajsko přestálo další válečné konflikty a několik převratů, prodělalo také prudký ekonomický vzestup a pád. V současnosti se situace stabilizuje a země v sevření Kambodži, Laosu a Myanmaru (Barmy) působí jako „západ“ jihovýchodní Asie. Příjmy z turismu jsou pro obě země velmi důležité a Thajci i Kambodžané se snaží nabízet turistům co nejlepší služby.
 
První příjemné překvapení mě čekalo ještě doma večer před odletem. Nechala jsem se přesvědčit, že s sebou kromě letního oblečení a bot téměř nic nepotřebuji. Batoh byl poloprázdný a neuvěřitelně lehký. Mohli jsme vyrazit do osm a půl tisíce kilometrů vzdáleného Bangkoku.
 
Po přistání v hlavním městě jsme se rozhodli ještě pro další přelet do Chiang Mai. Toto město je jedním ze dvou center severu Thajska. Oproti druhému z nich, Chiang Rai, je méně turistické a pro nás bylo ideálním místem pro aklimatizaci a výchozí pozicí  pro další výlety. Ubytovali jsme se v příjemném „guest housu“ (obdoba hostelů, pro nás forma ubytování po celou dovolenou), půjčili si moped a po zaslouženém odpočinku se vydali k hoře Doi Suthep s jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších thajských chrámů.
 
Na mopedu jsme absolvovali i cestu do sto kilometrů vzdáleného národního parku Doi Inthanon. Stejnojmenná hora je
s 2576 m nejvyšší horou Thajska. Na jejím dvojitém vrcholu stojí dvě stupy, králova a královnina. Myslím, že tyto dvě stavby dokonale demonstrují význam náboženství pro obyvatele Thajska. V národním parku je k vidění i celá řada přírodních zajímavostí, včetně vodopádů.
 
 
Počasí na vrcholu Doi Inthanon uprostřed zimy nám připomínalo Sněžku v létě.
Mezi výlety jsme si v Chiang Mai stihli prohlédnout historické centrum se zbytky chrámu, projít noční i denní trhy a ochutnat celou řadu místních specialit.
 
Po pěti dnech jsme vyrazili přes Bangkok do Kambodži. Pro trasu Chiang Mai – Bangkok jsme si vybrali vlak. Personál ve druhé třídě je schopen během několika minut proměnit všechna sedadla v celkem pohodlná lehátka s povlečením, polštářem a dekou - příjemné. V Bangkoku jsme bez čekání nasedli do autobusu do Aranyaprathetu na hranici s Kambodžou. Tady jsme během dvou hodin získali vízum, překročili hranici a nasedli do mikrobusu, který mířil do Siem Reapu. Cesta do vnitra Kambodži vede pustinou, je nezpevněná, plná výmolů a mosty nebudí důvěru. Překonat dvě stě padesát kilometrů nám trvalo šest hodin. Příjezd do Siem Reapu byl šokující. Od hranic až sem jsme neviděli nic než palmy, políčka, dřevěné chýše a prach. Ve městě nás přivítaly tisíce žároviček, které zahalovaly nejluxusnější hotely do vánoční atmosféry. Městečko vzdálené 7 kilometrů od chrámových komplexů nabízí turistům celou škálu služeb, například ubytování je k mání od nejlevnějších turistických ubytoven po pětihvězdičkové paláce, k infrastruktuře patří i letiště a blízký přístav. Kambodžané jsou velice příjemní hostitelé, dokáží si zákazníky rychle získat, i když odmítají smlouvat o cenách.
 
Nejvýznamnějším a nejznámějším kambodžským chrámem je Angkor Wat, jehož silueta zdobí státní vlajku a jehož jméno nese řada produktů. V oblasti Siem Reapu je tento chrám nejzachovalejší a největší. V jeho okolí se nachází desítky dalších památek, chrámů, bran a staveb, z nichž většina vznikla v období od 10. do 12. století. Na jejich stavu se podepsala celá řada faktorů, střídání buddhismu a hinduismu, války, vojáci, zloději a v neposlední řadě zub času, který ve spojení s vlhkostí a bujnou vegetací narušuje hlavní stavební materiál – pískovec. V Siem Reapu je možné si vybrat z různých dopravních prostředků, případně najmout průvodce, a pohodlně se pak celé dny pohybovat po silničkách mezi chrámy. Nám taková zábava vydržela dva dny, ale kdybychom měli víc času, určitě bychom objevovali déle. Každý chrám je jiný, každý je něčím zajímavý, společné mají to, že jsou až na několik výjimek celé otevřené a přístupné.
 
 
Třetí den v Kambodže jsme se vydali lodí přes jezero Tonlé Sap, největší jezero jihovýchodní Asie, do hlavního města. Z paluby lodi jsme obdivovali krásy přírody i plovoucí trhy, obydlí a vlastně celé jezerní vesničky.
 
 
 
Samotný Phnompenh pak nabízí několik muzeí, královský palác, restaurace, kavárny, obchody, trhy a další atrakce a služby. My jsme po pětihodinové plavbě stihli návštěvu národního muzea, které vystavuje sochy přivezené z chrámů po celé zemi. Kromě kulturních památek nás zaujal neuvěřitelně velký smažený hmyz, který jsme viděli na tržištích a který se nedá srovnávat s podobným sortimentem nabízeným v Thajsku.  
 
 
Ráno jsme zamířili zpět přes hranice a Bangkok na západní pobřeží Thajska. Přestože jsme neztratili téměř žádný čas při přesedání, cesta autobusy nám trvala den, noc a den. Uprostřed odpoledne jsme nevyspalí a celí zlámaní vystoupili ve vesnici Khao Lak, která je jedním z potápěčských center. Rok před naší návštěvou to bylo jedno z míst nejvíc zničených vlnou tsunami. Po dvanácti měsících katastrofu stále připomínají pomníčky na pláži, ale život jde dál, lidé se usmívají, příroda vypadá neporušeně a budování nových staveb by se dalo připsat normálnímu rozvoji turistické oblasti. Ale němečtí turisté, kteří Khao Lak navštívili poněkolikáté, nám řekli, že se toto místo změnilo k nepoznání.
 
Chvíli se zdálo, že budeme těžko shánět loď, která by dva dny před Novým rokem vyplouvala k našemu potápěčskému cíli, Národnímu parku Similan Islands. Nakonec nám štěstí přálo, a za přijatelnou cenu jsme usmlouvali čtyřdenní pobyt na palubě s kurzem pro mě a několika ponory denně pro Jakuba. Andamanské moře, ve kterém se ostrovy nacházejí, je jednou z vyhlášených potápěčských oblastí. I jako úplný potápěčský začátečník se odvažuji ohodnotit zdejší podmořský svět jako nesmírně zajímavý, dobrodružný a plný života.
 
Můj zážitek z potápění bohužel znepříjemnilo nachlazení, i přesto musím pobyt na lodi doporučit. Servis byl od začátku do konce perfektní, kajuty útulné a pohodlné, o výstroj bylo kompletně postaráno. A co se týče jídla, mohli jsme ochutnávat další thajské dobroty, které si absolutně nezadaly s nabídkou „suchozemských“ restaurací. Po návratu na pevninu už nás čekalo jen hlavní město.
 
Cestu z pobřeží do Bangkoku jsem v autobuse přetrpěla s tím, že už je to poslední a nejkratší přesun naší dovolené. Stále jsme měli před sebou dva dny, které jsme vyplnili návštěvou dvou památek, Chrámu smaragdového Buddhy a Chrámu ležícího Buddhy. Neodpustili jsme si nákupy, cestu veřejnou lodní dopravou, restaurace, procházky nočními ulicemi a poslední fotky. V tomto velkoměstě by si každý bezpochyby uměl vybrat zábavu na několik dní. Na druhou stranu je Bangkok rušný, hlučný, plný aut a smogu, takže není těžké ho opustit.  
 
Tři týdny dovolené byly najednou pryč a nás už čekal jen návrat do chladné lednové Evropy...
 
 


Fotografie
Thajsko
Thajsko
Thajsko
Thajsko
Thajsko
Thajsko
Thajsko
Thajsko
  
Diskuse Nový příspěvek
  Od: Pavla Macháčková (22. leden 2007, 16:47:37)
očkování v Thajsku
Reagovat   
  <p>Ahoj Kateřino,</p><p>měla bych na V&aacute;s dotaz ohledně očkov&aacute;n&iacute; v Thajsku. Chyst&aacute;me se na 3-t&yacute;denn&iacute; cestu (březen/ duben), prvn&iacute; t&yacute;den pot&aacute;pěn&iacute; Similany, Surin, Richelieu, potom přesun na sever (Chiang Mai, Chiang Rai, Zl. troj&uacute;heln&iacute;k).</p><p>Zaj&iacute;mal by mě V&aacute;š n&aacute;zor na očkov&aacute;n&iacute; proti mal&aacute;rii. Brali jste Lariam? Mělo to vliv na pot&aacute;pěn&iacute;? Co byste mi př&iacute;padně mohla doporučit?</p><p>&nbsp;D&iacute;ky.</p><p>Pavla<br />tel. 603 263 358</p>
 


stránky příspěvků:   1  | 

 
Statistiky
Počet zobrazení článku (dnes / celkem): 3 / 9988